Provozování vědy v národních jazycích je subjektem dlouholeté debaty mezi vědci, lingvisty a politiky. Existuje mnoho argumentů jak pro, tak proti tomu, zda by měla být věda provozována převážně v globálních jazycích, jako je angličtina, nebo zda by měla být podporována vědecká práce v národních jazycích.
Jedním z experimentálně pozorovaných důvodů pro provozování vědy v národních jazycích je zajištění lepší komunikace a porozumění mezi vědci a veřejností. Pokud je vědecká práce publikována v jazyce, který je pro většinu populace nesrozumitelný, může to vést k nedostatečné informovanosti a nepochopení vědeckých objevů a pokroků. Podporování vědecké komunikace v národních jazycích může tedy přispět k lepšímu dialogu mezi vědci a širokou veřejností.
Dalším důvodem pro provozování vědy v národních jazycích je zachování kulturní identity a diverzity vědeckého prostředí. Každý jazyk má svou specifickou terminologii a slovní zásobu, která odráží kulturní zázemí daného společenství. Podpora vědecké práce v národních jazycích může také přispět k posílení vědeckého výzkumu a vzdělávání v rámci různých kultur a národností.
Z důležitosti zachování vědecké práce v národních jazycích si uvědomují i některé vlády a vzdělávací instituce, které podporují programy a projekty na podporu výzkumu v národních jazycích. Vědci a lingvisté se snaží najít způsoby, jak optimalizovat vědeckou komunikaci a sdílení informací v národních jazycích v rámci globálního vědeckého společenství.
Závěrem lze říci, že provozování vědy v národních jazycích má svá opodstatnění a výhody. Podpora vědecké práce v různých jazycích může přispět k rozvoji vědeckého výzkumu, zvýšení informovanosti veřejnosti a posílení kulturní identity vědecké komunity. Je důležité, aby se tato otázka nadále otevřeně diskutovala a hledaly se optimální řešení pro podporu vědy v národních jazycích.