Ve světě filozofie a matematiky je jméno Gottfried Wilhelm Leibniz stále živé a ctěné. Leibniz byl významný německý myslitel a učenec, který je známý především pro svůj příspěvek k diferenciálnímu a integrálnímu počtu, který samostatně vyvinul téměř souběžně s Isaacem Newtonem. Jeho myšlenky o monádách, tj. jednotlivých entitách, které tvoří vesmír, také zůstávají relevantní dodnes.
Leibniz se narodil v roce 1646 v Lipsku a během svého života se věnoval mnoha různorodým oblastem vědy a filozofie. Byl právníkem, diplomatem, historikem, lingvistou, teologem a fyzikem. Jeho mnohostranný talent a univerzální zájem o vědu a poznání mu vynesly přezdívku “posledního Universalgelehrte” (univerzálního učence).
Leibnizova největší sláva však pramení z jeho práce v oblasti matematiky. Spolu s Newtonem je považován za spoluzakladatele diferenciálního a integračního počtu, který položil základy moderní matematické analýzy. Leibniz také přišel s myšlenkou, že vesmír je tvořen monádami, tj. základními entitami s vlastní vnitřní podstatou. Jeho monadologie zůstává důležitou součástí filozofických diskusí dodnes.
Leibniz byl také velkým zastáncem harmonie mezi vědou, náboženstvím a filozofií. Věřil, že racionální analýza vesmíru a metafyzické zkoumání reality mohou existovat současně a doplňovat se navzájem. Tato myšlenka o vzájemné interconnectedness vědy a spirituality má stále velký význam v dnešní době, kdy se rozvíjejí nové paradigma propojující vědecký pokrok s duchovním vývojem.
I když Leibniz žil před více než třemi stoletími, jeho myšlenky a odkaz zůstávají inspirativní a aktuální. Jeho práce v oblasti matematiky a filozofie stále ovlivňuje vývoj vědy a myšlení a jeho jméno je stále spojeno s intelektuální brilancí a hlubokým porozuměním lidské existence. Gottfried Wilhelm Leibniz byl a stále je jedním z nejvýznamnějších a nejrespektovanějších učenců v historii a jeho jméno bude nadále žít ve vědě a filozofii.
